Morče divoké
Jako první by bylo dobré vědět, z jaké země vlastně morče pochází. Divoká morčata (předchůdci domácích morčat) žili a stále žijí na území dnešního Peru a Chile na úpatí And, které se táhnou po celé západní straně Jižní Ameriky a následně jako Kordillery Severní Amerikou. V Jižní Americe obývají divoká morčata skalnaté oblasti, savany, lesní okraje, a bažiny Kolumbie, Venezuely, jižní Brazílii a severní Argentinu. Žijí ve skupinách do cca 10 jedinců a obývají nory, které jsou si sami vyhrabou či obydlí dříve opuštěné nory jiných zvířaty. Nejvíce aktivní jsou v noci, kdy shánějí potravu. V divočině se morčata páří po celý rok. Samice obvykle rodí dvakrát ročně, mívají 1-4 mláďata. Dospělí dosáhnout nejvyšší hmotnosti asi 700 gramů. Rod Caviidae se poprvé objevuje v období miocénu, kde je již jasně specifikován - vzorcem zubů nebo počty prstů na předních a zadních nohách. Většinu druhů zvířat tohoto rodu člověk konzumoval, jen druh Cavia později domestikoval.
Dávno, před příchodem Kryštofa Kolumba žili na území právě Peru a Chile starodávní Inkové, kteří chovali morčata na maso. Inkové jim stavěli speciální bydlení, aby jim morčata nezmrzla a mohla se v klidu množit. Toto bydlení spočívalo ve vytvoření poměrně velké hromady větví, ledabyle naházených na sobě, ale zároveň poskládaných tak, aby se hromada nebortila. Nad tu hromadu se postavil jakýsi stan z kožešiny nebo plátna. Morčata si v tomto přístřeší mohla bezproblémů vytvořit mikroklima, kde mohly vychovávat mladé, přežít zimu. I dnes se v Andách takto morčata chovají, akorát s nepatrným rozdílem a to tím, že příbytky jsou již i z jiných materiálů. Od Inckých nápadů se samozřejmě neupustilo.
Kmeny Inků považovaly morčata za určitý druh určení "bohatosti" rodiny/kmenu. Když měl být uzavřen sňatek mezi mužem a ženou z různých rodin, tak čím více dostala žena morčat věnem, znamenalo to, že tím více je její kmen nebo rodina bohatá.
Inkové morčata dokonce mumifikovali a dávali do hrobek k zesnulým, kde je měli provázet na jejich cestě posmrtným životem. Tyto jejich činy dokazují nálezy maličkých můmií právě morčat.
A ještě troška z původu morčat domácích. Morčátko, které máte právě na klíně, nebo které odpočívá v domečku má původ, jak již bylo řečeno, v Jižní Americe. Jeho předchůdce je Morče divoké. Tato morčata se na zmiňovaném území dodnes vyskytují. U divokého morčete, ale nenaleznete barvy jako je u většiny morčat domácích - například trikolory - ani dlouhou srst u nich nehledejte, natož rozety. Divoká morčata jsou pouze hladká ve zbarvení tzv. Aguti. Tato barva je převážně tmavší - hnědá, černá, šedá. Jedná se o dokonalé mimikry, které jim v přírodě umožňuje přežít. Po španělském vstupu do nového světa si morče brzy našelo svou cestu na evropský kontinent, kde se okamžitě stalo se populární jako domácí mazlíček. Například královna Alžběta I. vlastnila morče jako domácího mazlíčka, což mohlo přispět k jeho popularitě. Název "guinea pig", má poměrně nejistý původ. "Guinea" může odkazovat jak na Guyanu v Jižní Americe nebo na Guineu v západní Africe, kudy mohla morčata projít na své cestě do Evropy společně s otroky. Anebo jde o Guineu jako o povšechný název pro místo, které je hodně daleko za mořem, kam se běžně necestuje. Pravděpodobně však toto označení nepochází z označení pro anglickou minci (guinea = 21 centů). Protože označení mince „guinea“ bylo zavedeno v roce 1663, ale už v roce 1653 William Harvey označil morče jako „ginny pig“. Průměrná délka života je cca 3 roky, ale jsou známy případy, kdy se dožili až 9 let. Kupodivu nedostávají jména, i když jsou chována v domácnosti.
Dávno, před příchodem Kryštofa Kolumba žili na území právě Peru a Chile starodávní Inkové, kteří chovali morčata na maso. Inkové jim stavěli speciální bydlení, aby jim morčata nezmrzla a mohla se v klidu množit. Toto bydlení spočívalo ve vytvoření poměrně velké hromady větví, ledabyle naházených na sobě, ale zároveň poskládaných tak, aby se hromada nebortila. Nad tu hromadu se postavil jakýsi stan z kožešiny nebo plátna. Morčata si v tomto přístřeší mohla bezproblémů vytvořit mikroklima, kde mohly vychovávat mladé, přežít zimu. I dnes se v Andách takto morčata chovají, akorát s nepatrným rozdílem a to tím, že příbytky jsou již i z jiných materiálů. Od Inckých nápadů se samozřejmě neupustilo.
Kmeny Inků považovaly morčata za určitý druh určení "bohatosti" rodiny/kmenu. Když měl být uzavřen sňatek mezi mužem a ženou z různých rodin, tak čím více dostala žena morčat věnem, znamenalo to, že tím více je její kmen nebo rodina bohatá.
Inkové morčata dokonce mumifikovali a dávali do hrobek k zesnulým, kde je měli provázet na jejich cestě posmrtným životem. Tyto jejich činy dokazují nálezy maličkých můmií právě morčat.
A ještě troška z původu morčat domácích. Morčátko, které máte právě na klíně, nebo které odpočívá v domečku má původ, jak již bylo řečeno, v Jižní Americe. Jeho předchůdce je Morče divoké. Tato morčata se na zmiňovaném území dodnes vyskytují. U divokého morčete, ale nenaleznete barvy jako je u většiny morčat domácích - například trikolory - ani dlouhou srst u nich nehledejte, natož rozety. Divoká morčata jsou pouze hladká ve zbarvení tzv. Aguti. Tato barva je převážně tmavší - hnědá, černá, šedá. Jedná se o dokonalé mimikry, které jim v přírodě umožňuje přežít. Po španělském vstupu do nového světa si morče brzy našelo svou cestu na evropský kontinent, kde se okamžitě stalo se populární jako domácí mazlíček. Například královna Alžběta I. vlastnila morče jako domácího mazlíčka, což mohlo přispět k jeho popularitě. Název "guinea pig", má poměrně nejistý původ. "Guinea" může odkazovat jak na Guyanu v Jižní Americe nebo na Guineu v západní Africe, kudy mohla morčata projít na své cestě do Evropy společně s otroky. Anebo jde o Guineu jako o povšechný název pro místo, které je hodně daleko za mořem, kam se běžně necestuje. Pravděpodobně však toto označení nepochází z označení pro anglickou minci (guinea = 21 centů). Protože označení mince „guinea“ bylo zavedeno v roce 1663, ale už v roce 1653 William Harvey označil morče jako „ginny pig“. Průměrná délka života je cca 3 roky, ale jsou známy případy, kdy se dožili až 9 let. Kupodivu nedostávají jména, i když jsou chována v domácnosti.
Zdroje : Wikipedia, Morčata.cz, Rady, Já